Zvíře v člověku / Bílý bůh

Přednosti snímku Bílý bůh, vítěze sekce Un Certain regard letošního festivalu v Cannes, není potřeba nijak složitě objevovat. Vizuálně přitažlivý žánrový experiment režiséra Kornéla Mundruczóa nabízí diváckou atraktivitu i myšlenkový přesah. Příběh o dívce a psu lze vnímat jako novodobou variantu Bílého tesáku, Lassie či televizního seriálu Goro, bílý pes. Pomineme-li však tento triviální přístup, za dobrodružnou rovinou vyprávění se skrývá výstižná metafora, nabízející sofistikovanou kritiku elitářství a nadřazenosti bílé rasy a západní civilizace.

V jedné z úvodních scén bývalý profesor přihlíží v masokombinátu porcování těla krávy. Aby potvrdil, zda je maso vhodné ke konzumaci, vyjme z mrtvého těla srdce, rozřízne ho a podívá se dovnitř. Orgán pro něj nepředstavuje nic víc než pouhé maso. Už tento výjev poukazuje na kritický stav společnosti, v níž se vše stalo komoditou a racionalita zvítězila nad citem a duchovními hodnotami. Scéna zároveň předjímá příchod čehosi děsivého, co se chladně vypočítavému rozumu vymyká. Právě tímto iracionálním elementem se stává psí kříženec Hagen, který stane v čele organizované psí armády, jež se se vzepře autoritářským zákonům lidské společnosti. Hagen tak představuje absurdní...