Ve vlastním inkubátoru / Tendence současných filmů z FAMU

Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek se v nedávném rozhovoru vyjádřil, že na dnešních vysokých školách studují především děti, nikoliv dospělí lidé. Při pohledu na filmy studentů FAMU by se s jeho výrokem dalo souhlasit. První roky se jejich tvorba pohybuje mezi chráněnou dílnou a arteterapií. Je potřeba se umělecky vyrovnat s vlastní rodinou, s rozchodem nebo nevěrou partnera a příchodem do nového prostředí spojeným s uměleckou krizí. Je možné najít ve tvorbě studentů FAMU nějaké jednotící tendence nad tento sebereflexivní rámec nebo vymykající se „autoři“? A jaký je stav studia režie v rámci školy v současnosti obecně?

Autorský film, kam se podíváš

Řada prvních cvičení – vždy s úvodními bílými titulky na černém pozadí – pojednává o nevyřčených rodinných dramatech, kde se autoři pokoušejí o atmosféru Rodinné oslavy (Festen, 1998). Dále např. o odcházení prarodičů, příjezdu mladých lidí do velkých nových měst, kde se „hrdinové“ cítí ztraceni a odmítáni. O vztahovém selhání, kde se jeden nemůže „odvázat“, druhý zase „přivázat“. Anebo o tvůrčích pochybách a rozpacích mladých herců, režisérů nebo spisovatelů, kteří nejsou schopni adekvátně tvořit. Do tohoto vlastního soukromého bitevního...