Přívětivá beznaděj existence / Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě
Melancholická trilogie Roye Anderssona představuje v posledních patnácti filmových letech ojedinělý, autorsky „upracovaný“ výkon – čisté gesto mistra, jež svou ambicí navazuje na tradici švédského existencialistického tázání, ale formálně zlehka uniká z pout psychologizace za ironií a vtipem. Písně z druhého patra i Ty, který žiješ jsou dnes již uznávanými klasikami, avšak Anderssonova poetika absurdity a stylizovaného banálna, stejně jako vyprávěcí princip sítě navzájem (ne)svá- zaných epizod, se plně rozvine teprve ve finálním díle Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (držiteli Zlatého lva z Benátek), ve kterém už satirik-rutinér vrší své rozmanité vize jako u vytržení ze snu a stmeluje album výjevů dialogickými refrény ve smířlivém tónu.
Andersson dovede klamat: tematicky vyprahlé, soucitně skleslé a ztlumené pásmo v sobě ukrývá dosud nejradost-nější hybnou sílu. Tytam jsou provokativně mnohoznačné výjevy pošlapávající náboženské i jiné tradice a kritizující okolní realitu. Rafinovaný apel směrem k západní moderní společnosti a jejímu vnitřnímu odcizení nahrazuje síla ima-ginace a prostá radost z modelování paradoxních, leč spíše surreálných epizod. Holub, který již trůní za sklem a zvnějšku na něj sedá prach...