Filmy z čínského butiku / Pingyao Crouching Tiger Hidden Dragon International Film Festival 2017
Čína v současnosti prochází renesancí filmové produkce. Hlavním důvodem je obousměrný tok – kreativní i finanční – mezi Hollywoodem a čínskými investory. Po Indii a USA je Čína třetí filmově nejproduktivnější zemí s průměrem osmi set filmů ročně. Nicméně domácí nezávislá produkce stále přešlapuje v gargantuovském stínu blockbusterů a komerčního proudu. V roce 2012 v Pekingu fungovala jen tři artová kina na dvacet milionů obyvatel.
O kultivaci (kromě jiného) filmové vkusu napříč čínskými provinciemi se pokouší od loňska fungující Nationwide Alliance of Arthouse Cinema. Její součástí je i Fabula Entertainment, produkční a distribuční společnost, kterou vede přední osobnost „šesté generace“ čínské kinematografie Ťia Čang-kche. Čang-kche stojí s veteránem evropských festivalů Marcem Müllerem i za vznikem přehlídky nezávislého filmu Crouching Tiger Hidden Dragon International Film Festival. Její inaugurační ročník se konal loni v říjnu a listopadu v historickém městečku Pching-jao. „Většina z filmů, které může veřejnost vidět, jsou velké produkce od velkých společností,“ vysvětluje Čang-kche, který chce prostřednictvím festivalu umožnit většinovému publiku přístup k nezávislé produkci.
Polobůh v ekosystému
Pching-jao leží necelou hodinu cesty autem od Čang-kcheho rodného města Fen-jang v provincii Šan-si. I když režisér není v Číně univerzálně veleben kvůli kritice společenských následků ekonomického boomu, v Šan-si je polobohem. Místní jej uctívají jako nejvýraznější autorskou osobnost nezávislé kinematografie. Vzor, který mladí filmaři často napodobují.
Čang-kche ale není jenom pasivní součástí filmového ekosystému v provincii Šan-si. Výrazně se podílí na jeho rozvoji. Snaží se vybudovat infrastrukturu pro nastupující generaci. V parku za hotelem ve Fen-jangu, kde napsal scénář k filmu I hory mohou odejít, organizoval přehlídku studentských filmů a v současnosti z tamního sídla buduje prostor pro současné umění. Naproti se už tyčí hrubá stavba pro několik kinosálů. Čang-kcheho vize počítá v následujících letech i s otevřením filmové školy.
Festival v Pching-jau představuje jednu z mnoha filmařových aktivit k pozdvižení nezávislé produkce, kterou považuje Čang-kche za „nejdynamičtější sektor“. „Čínský trh má několik diváckých kanálů, kinodistribuce nebo VoD, nicméně chybí festival, kde by bylo publikum motivováno zhlédnout jiné než americké filmy. Chybí možnost vybrat si z nezápadních filmů,“ říká Čang-kche. Spoluzakladatel a umělecký ředitel festivalu Marco Müller vidí Pching-jao jako první „boutique“ festival v Číně pro filmaře. „Když říkám pro filmaře, myslím tím místo, kde se budou cítit jako doma. Nemyslím si, že cílem festivalu v Pching-jau by měla být konkurence Pusanu nebo snaha ovlivnit celou východní Asii,“ vysvětluje Müller, který v roce 2013 odmítl pozici ředitele šanghajského festivalu, spolupracoval s festivalem v Pekingu, vedl festival Silk Road a loni se podílel na založení přehlídky v Macau. Měsíc před prvním ročníkem nicméně na pozici ředitele rezignoval. Při založení festivalu v Pching-jau se mu podle jeho slov na základě předchozích asijských zkušeností povedlo vyladit festivalovou strategii na aktuální situaci na čínském trhu.
Rovnováha pro současnou Čínu
Základní struktura festivalu se výrazně neliší od jiných mladých přehlídek. Navíc nese znaky müllerovského rukopisu z předcházejících angažmá (někdy i doslovné názvy sekcí). Sekce Crouching Tigers má za cíl představit začínající filmaře s celovečerním debutem nebo druhým filmem. V inauguračním ročníku se uvedla domácí filmařka pracující v zámoří Chloé Zhao s filmem z prostředí amerického rodea The Rider. Příběh z indiánské rezervace Lakota Pine Ridge pracuje s motivem machismu a tematicky i strukturou se podobá dramatu Wrestler Darrena Aronofského s tím rozdílem, že The Rider naplňuje definici dokudramatu rekonstrukcí skutečných událostí prostřednictvím hraného filmu. Sekce představila i Rusku Elizavetu Stishovu s rodinným dramatem o slabosti mužů a síle žen Suleiman Mountain nebo Rakušanku Ruth Mader s kafkovsky konspirativní rebelií bílých límečků vůči systému a konfrontací sakrálního a sekulárního v pohodlí beznaděje Life Guidance.
Dramaturgii inauguračního ročníku charakterizoval eklektický výběr. Müller ale trval na kurátorském, osobním přístupu kombinujícím žánrové snímky s nežánrovými. V programu se tak ocitly například animovaná gangsterka Have a Nice Day, jež retroaktivně získala povolení pro projekci od čínských cenzorů, nebo patriotický film Sky Hunter, označovaný jako čínská odpověď na Top Gun, v režii Li Čchen, který umělecký ředitel poměrně kulantně označil za „velmi spektakulární, ale velmi speciální autorskou zábavu“, i když jde o mnohamilionový akční blockbuster koprodukovaný přímo letectvem Čínské lidové osvobozenecké armády. Festival zahajovalo melodrama Youth režiséra Feng Siao-kanga známého svou kritikou čínského režimu, ale také považovaného za čínského Spielberga. Domácí premiéra plánovaná před sjezdem komunistické strany byla zrušena a uvedení filmu na otvíracím ceremoniálu doprovázela nervozita, jelikož se film dotýká čínsko-vietnamského konfliktu z roku 1979 a v náznacích narušuje povinnou glorifikaci armády či zpochybňuje oficiální politickou doktrínu.
Nezávislé žánrové produkce sdružuje sekce s názvem Hidden Dragons. Objevil se v ní americký film režijně-produkčního dua Justin Benson a Aaron Moorhead, kteří ztvárňují i hlavní postavy v lovercraftovské bromanci The Endless. Premiéru měl i čínský třídní thriller Ash v režii Li Siao-feng s explicitním morálním poselstvím odsuzujícím trestání nepravosti na vlastní pěst jako pokřivené vize osobní spravedlnosti. Sekci New Generation China vyčlenil Müller výhradně pro domácí snímky, které by mohly zaujmout lokální a regionální distributory. Ve výběru se objevilo rodinné drama A Fish Out of Water taiwanského režiséra Laj Kchuo-ana pojednávající o záhadné chorobě malého chlapce a jejím vlivu na vztah rodičů, psychologické drama s prvky absurdní komedie One Night on the Wharf, režijní debut předního čínského avantgardního básníka Chang Tunga, nebo moralita převlečená za expresionistický thriller Kill the Shadow debutujícího filmaře Sun Lianga.
Zásadním dramaturgickým klíčem byla podle uměleckého ředitele životnost filmů i po skončení festivalu v podobě kino nebo on-line distribuce. Nicméně cokoli, na čem měly spočinout zraky čínského publika, museli nejdřív schválit cenzoři. „Neříkám, že jsme se museli podrobovat systematické autocenzuře, ale přirozeně jsme se vyhýbali filmům s extrémním násilím, explicitním sexem, nahotou a politickými stanovisky,“ vysvětlil Müller. Z celkového počtu devadesáti filmů (do programu se dostala půlka), byly údajně jen dva zcela vyloučeny. U posledního filmu Arnauda Desplechina Ismaelovy přízraky si cenzoři vyžádali vystřihnout sedm vteřin ze scény s pubickým ochlupením Marion Cotillard (festival nakonec přeformátoval obraz), kterou cenzura označila za urážlivou pro čínský lid.
Podoby závislosti
Jako přehlídka nezávislé produkce iniciovaná nezávislým filmařem je festival v Pching-jau nejen organizován, ale i financován nezávisle na vládě. „Festival organizuje společnost fungující tržně, což je relativně nový model,“ vysvětluje Ťia Čang-kche. Festival ve Pching-jau nejenom naběhl na nový trend podpory ze strany soukromého kapitálu, ale odráží i současnou situaci v Číně, budovatelský boom a nadbytek peněz. Celý podnik se odehrává v uzavřeném areálu, který byl vybudován od června do října, a to včetně zbrusu nového amfiteátru, několika kinosálů, festivalového paláce a přilehlých prostor. Müller potvrdil, že kapacity byly naplněny na devadesát procent, a to i diváky z přilehlých provincií.
Příliv kapitálu sice umožnil vyrůst festivalu na zelené louce doslova za pár měsíců, ale někteří před narůstajícím vlivem soukromých peněz v kinematografii varují. „Jakmile jsou ve filmu peníze [od soukromých firem a byznysmenů], tvůrci čelí otázkám o tržbách, což může měnit jejich pohled na vlastní nezávislost,“ říká jeden z letošních čínských debutantů Chang Tung a dodává: „Příliv kapitálu a jak si zachovat vlastní hlas tak může být pro čínské nezávislé tvůrce napříště největší výzva.“
1. ročník Pingyo Crouching Tiger Hidden Dragon International Film Festival 5. říjen – 4. listopad 2017