Filmová psychochirurgie / Rozhovor s režisérem Lavem Diazem

29. 8. 2024 / Jan Prášil
rozhovor
Placený

Léčitelé na Filipínách jsou známí tím, že se obejdou bez použití chirurgických nástrojů a „magicky“ operují holýma rukama. Jistou formu magie používá místo skalpelu i nezávislý filipínský filmař Lav Diaz (nar. 1958). Sledování jeho mnohahodinových černobílých meditací připomíná očistný šamanský rituál, který léčí duši národa. Animismus, islám a křesťanská spiritualita se v nich spojují s historickými traumaty, která Filipíncům způsobily koloniální mocnosti i diktátorské režimy. V rozhovoru tento režisér, básník a hudebník poodhalil, jak funguje kinematografie za vlády současného prezidenta, syna diktátora Ferdinanda Marcose. Mluvil i o svém vztahu k religiozitě, magickému realismu a smyslu filmového umění.

Jste označován za mistra pomalých filmů – tzv. slow cinema. Cítíte propojení s tvůrci jako Apichatpong Weerasethakul, Carlos Reygadas, Béla Tarr, nebo se považujete spíše za solitéra?

Každý tvůrce dělá filmy po svém a pak se najednou objeví nálepka, že společně dělají slow cinema. Není to správné označení. Chci točit tak, aby moje filmy odrážely kulturu, z níž pocházím.

Mnohahodinová stopáž, dlouhé záběry a pomalé tempo jsou tři rysy, které charakterizují vaše filmy. Dokážou podle vás kinematografie a vaše...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je součástí placeného předplatného Cinepur.
Přečíst si jej můžete po zakoupení předplatného nebo daného čísla časopisu.

Chci předplatné Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Filmoví solitéři

154 / srpen 2024
Více