Trocha komedie Pong Džun-hoa zabije / Mickey 17
Pong Džun-ho je jedinečný autor. Už od svého debutu Pes, který štěká, nekouše splétá žánrové vzorce do nečekaných tvarů, které se vzpírají jednoznačné klasifikaci. Ale i přes žánrovou i kompoziční složitost jsou jeho filmy srozumitelné – ba co víc, divácké. Málokdo zvládne sebevědomě propojit rodinné drama s environmentálním monster filmem a černou komedií (Mutant) či společenský thriller, kriminálku a tragikomickou grotesku (Parazit). Nejinak tomu je v klonovací sci-fi satiře hned se znásobeným Robertem Pattinsonem v hlavní dvojroli. Vlažné mediální reflexe však naznačují, že Mickey 17 nebude jednoznačný hit. Avšak stejně jako předchozí režisérovy snímky překračuje žánry i národní poetiky a zůstává – stejně jako samotný Pong – naprostým unikátem.
Z filmového Mickeyho se souhrou neradostných okolností stane tzv. nahraditelný, který odletí na planetu Niflheim. Výpravu s cílem zkrotit nový svět vede kontroverzní Kenneth Marshall poté, co mu na Zemi selhala politická kampaň. Pro Marshalla i další zaměstnance kolonizačního plavidla představuje Mickey spotřební dělnickou sílu. Jakmile totiž při nějaké činnosti zemře, je možné jej vytisknout na lidské tiskárně znovu. A může vesele pracovat dál. Problém nastává, když Mickey 17 oproti očekávání přežije náročnou expedici a potkává svou náhradu, Mickeyho 18. Duplicita je totiž zakázána.
Mickey 17 se pro mnohé stává automatickou prohrou v souvislosti s Pongovým šest let starým Parazitem. Korejský hit tehdy zbořil očekávání, získal několik Oscarů a stal se z něj jeden z nejzásadnějších (nejen) korejských filmů historie. Úspěch ve formě koncepčně semknutého, stylisticky jednotného a tematicky promyšleného hitu se neopakuje. Snímek na první pohled vypadá – a marketingová kampaň zdůrazňující „film od režiséra Parazita“ k tomu navádí –, že povede satirickou debatu o etice klonování a bude se inspirovat velkými díly sci-fi. Jenže rozjímání z příběhu po dvaceti minutách mizí a Mickey 17 zamíří úplně jinam. K hravé doppelgänger komedii. Pongova novinka je ve všech ohledech rozvolněná (tematicky, narativně i náladou) hříčka, která čas od času narazí na slepou uličku, ale to ji nikdy neodradí od toho, aby dobře bavila.
V jejím centru stojí Pattinson se svým stylizovaným herectvím, kterým vytváří jasný kontrast obou klonů. Nejistá Sedmnáctka připomíná těkavé herectví Steva Buscemiho a nadneseným voiceoverem brakově rámuje vyprávění. Osmnáctka je naopak arogantní macho dělník, který na své okolí (a sebe sama) nebere ohledy. Z jejich střetu vyvěrá příběh o sebepřijetí a porozumění vlastní identitě. Zápletka motivuje nečekaně hravý příběh plný skrývání a záměny dvojníků, který se víc než pravidly sci-fi řídí konvencemi slapstickových komedií s notnou dávkou černého humoru a mučení. Pong ve svém zobrazení utrpení evokuje grotesky Bustera Keatona, které mísí s prvky cronenbergovské tělesnosti. Mickeyho ve svých dvou hodinách popraví skoro dvacítkou různých způsobů, přičemž každý v sobě kombinuje explicitní násilí s ironickým humorem. Groteskním násilnostem – v kontrastu s Pattinsonovým rezignovaným výrazem – se nelze nesmát.
Explicitní politická satira tvoří rámec filmu. Mickey je trochu povrchním, ale funkčním vyobrazením naprosté exploatace dělnické třídy, odlidštění a transformace člověka ve spotřební zboží. Každá jeho smrt, jakkoli zábavná, v sobě nese příchuť bezmoci. I zde je Pong věrný svému rukopisu – třídní boj a kritika kapitalismu jsou všudypřítomné. Povrchností svého sdělení může Mickey 17 odrazovat náročnější diváky, ale Pong ve svých tématech nikdy nebyl úplně subtilní.
Stejně dobře propojuje národní poetiky. Na první pohled hollywoodský příběh s jasným problémem k řešení naráží na spoustu narativních zastávek, které slouží k prozkoumávání fikčního světa i testování žánrových vzorců. Ani zde není koketování se žánry samoúčelné, vždy je podřízeno postavám. Jejich jednání i emoce se odrážejí v dynamických žánrových proměnách. Komedie dominuje do chvíle, kdy je Mickey absurdně spotřebním zbožím, a vrcholí jednou z nejzábavnějších scén večeře ve filmech poslední doby. Čím více různé stránky (klony) hlavní postavy poznáváme, tím víc se do popředí dere drama. Možná nejvýrazněji v poněkud absurdní lince s mimozemskými tvory, kteří jsou nakonec hlavním nástrojem k Mickeyho sebepřijetí. Ostatně jediná Mickeyho smrt, která emocionálně rezonuje, je ta nejdůležitější, nad níž má úplně poprvé kontrolu.
Jestli Mickey 17 něco obnažuje, tak problém s rozpočty. Neexistuje verze světa, ve které by dávalo smysl, aby podvratná černá komedie korejského autora měla stát více než sto milionů dolarů. Návratnost takové investice je nereálná. Finanční neúspěch bude skvrnou na kariéře jinak brilantního autora, jehož nejnovější film rozhodně není špatný. Naopak, Mickey 17 umí být neuvěřitelně zábavný ve chvíli, kdy přistoupíme na jeho komediální pravidla.
Mickey 17. USA, Jižní Korea 2025. Režie a scénář: Pong Džun-ho, kamera: Darius Khondji, střih: Yang Jin-mo, hudba: Jung Jae-il, hrají: Robert Pattinson, Naomi Ackie, Steven Yeun, Toni Collette, Mark Ruffalo ad., 137 minut, distribuce: Vertical Entertainmnet (premiéra v ČR 6. 3. 2025).