Lhaní jako profese / Operace Black Bag
Americký režisér Steven Soderbergh během své kariéry natočil více než tři desítky snímků. Jeho filmografie čítá artové projekty, akční dramata i mainstreamové komedie. K charakteristickým prvkům jeho tvorby patří neustálá touha experimentovat s žánry i formou. Jeho letošní novinka Operace Black Bag není výjimkou. V příběhu zasazeném do prostředí tajných služeb se místo akce a velkých zvratů soustředí spíše na dynamiku mezi postavami.
Protagonisty Soderberghovy novinky tvoří manželský pár Kathryn a George, kteří kromě společné domácnosti sdílejí také nevšední zaměstnání. Oba pracují v britských tajných službách. Obrat v idylickém vztahu nastává, když se George dozví, že někdo z úzkého kruhu špionů zradil. Stín podezření padá i na jeho manželku. George musí během týdne nejen odhalit identitu neloajálního člena či členky týmu, ale především se rozhodnout, zda zůstane věrný kariéře, nebo milované ženě.
Operace Black Bag je v pořadí třetí Soderberghovou spoluprací se scenáristou Davidem Koeppem. V roce 2022 společně pracovali na technologickém thrilleru KIMI. Příběh o úzkostlivé dívce trpící agorafobií, která skrze chytrý domácí reproduktor zaslechne útržky probíhajícího zločinu, svou formální precizností i kriminální zápletkou odkazoval na klasická díla Alfreda Hitchcocka. Atmosférický Presence Soderbergh s Koeppem vystavěli zdánlivě jako konvenční horor o rodině stěhující se do nového domu. Namísto kýžené idyly se hrdinové ocitají uprostřed podivných událostí – obrazy padají ze stěn, sklenice se bez příčiny tříští o podlahu a mezi příbuznými stoupá napětí. Originalita Presence spočívá v tom, že publikum veškeré dění sleduje právě pohledem nespatřené entity, která dům obývá a jeho nové obyvatele děsí. Soderbergh v minimalistickém snímku zachytil zničující opuštěnost bytosti rozkročené mezi dvěma světy a osvěžil tradiční tropy duchařských žánrů.
Rovněž letošní novinku vybrousil Koepp ze scenáristického hlediska k dokonalosti. Příběh na první pohled následuje klasickou narativní strukturu špionážních thrillerů: v týmu téměř neomylných agentů se stane přešlap, nervozita stoupá, každý podezírá každého. A v závěrečné katarzi se ukazuje, že celá situace je ještě trochu složitější. Kriminální zápletka je v Operaci Black Bag záměrně primitivní a schematická. Pomyslným MacGuffinem – dějovým prostředkem, který slouží jako spouštěč veškerého dění – se stává softwarový program Severus. Pokud padne do špatných rukou, zemře mnoho nevinných. Snímek ale překračuje rámec kriminálního vyprávění a funguje především jako vztahové drama.
Slova spíše než zbraně
Úvodní scéna zachycuje pracovní večeři šesti kolegů. Atmosféru vřelého posezení a lahodného jídla narušuje jen rostoucí frekvence občasných jízlivých poznámek. Ústřední „zábava a hry“, kterými setkání vrcholí, pak v podání Kathryn a George začínají drogami v indickém pokrmu a končí vytasením nože. Steven Soderbergh jako jednu z inspirací zmiňuje kultovní absurdní drama Kdo se bojí Virginie Woolfové?.
Soderbergh už ve svém debutu Sex, lži a video dokázal, že mistrně ovládá žánr konverzačních filmů. V dramatu, oceněném roku 1989 Zlatou palmou na festivalu v Cannes, se nořil do nitra svých postav prostřednictvím psychosexuálních rozhovorů. V Operaci Black Bag se mu interpersonální dynamiku daří vylíčit už během prvních patnácti minut stopáže. Protagonisté sice pracují jako špioni, v Soderberghově podání však spíše než zbraněmi a technologickými vymoženostmi bojují především důvtipnými dialogy.
Stěžejním vztahem pitvaným na plátně je manželství Kathryn a George. Soužití „profesionálních lhářů s dokonalými výmluvami“ představuje pro Soderbergha s Koeppem nejzajímavější záhadu. A vzájemnou hru mezi dvěma lidmi, kteří jeden druhému lžou „jen když musí“, Cate Blanchett a Michael Fassbender ztvárňují dokonale. Právě pohled druhého považuje snímek za stěžejní, Kathryn je divákům představována především perspektivou svého manžela. A přesně v momentě, kdy to vypadá, že je jejich manželství v ohrožení, jeden druhého vzájemně ujistí – místo konfrontace ve stylu Mr. & Mrs. Smith. Navzdory jejich profesionalitě stojí totiž kariéra vždy až na druhém místě.
Steven Soderbergh se struktuře klasického thrilleru vzdaluje i humorem. Úmyslným odsunutím kriminální zápletky do pozadí se jemně vysmívá okázalým špionážním dramatům. Aktéry svého příběhu nefetišizuje, nedává jim prostor předvést se v akčních sekvencích a z vyprávění nedělá divoký spektákl. Namísto přestřelek a výbuchů se napětí koncentruje v pracovním prostředí a ve zdánlivém bezpečí domovů. Posledním pomyslným úšklebkem směrem ke špionážní produkci je pak obsazení bývalého představitele agenta 007 Pierce Brosnana do role vedoucího týmu tajných agentů. Ve stylizaci hlavní postavy se filmař inspiroval další špionážní klasikou – Michaelem Cainem v roli agenta britské tajné služby Harryho Palmera.
Dovolit si experimentovat
Operace Black Bag není v redefinici žánru kriminálního thrilleru tolik cynická jako poslední snímek Davida Finchera Zabiják, srovnání se přesto neubrání. Bezejmenného nájemného vraha, který své zaměstnání vykonává podobně nonšalantně jako úředník ve státní instituci nebo pracovník v korporátu, ostatně roku 2023 ztvárnil rovněž Fassbender. Ústřední postava Fincherova dramatu však vystupuje jako asketický sociopat posedlý vlastními zásadami a chameleon bez hlubší psychologizace. Soderberghův George je v určitém smyslu jeho pravým opakem.
Paralelu s tvorbou Davida Finchera najdeme i ve vizuálním stylu. Soderbergh se s formální stránkou svých děl nikdy nebál experimentovat. V minulosti několik snímků natočil na iPhone (Nepříčetná, High Flying Bird ), režíroval také metaforickou návštěvu surrealistického podvědomí židovského spisovatele (Kafka), jednotlivé díly politické minisérie KStreet točil z velké části improvizovaně v týdenních etapách a v bizarní komedii bez jasného děje Schizopolis si zahrál hlavní roli.
Soderbergh často pod různými pseudonymy zastává také pozice kameramana nebo střihače. Kameraman Peter Andrews uvedený v závěrečných titulcích Operace Black Bag společně se střihačkou Mary Ann Bernard také nejsou nikým jiným než samotným Soderberghem. Díky rozkročení mezi několika pracovními pozicemi drží filmař nad výsledkem kontrolu. Ta se na rozdíl od Fincherova stylu neprojevuje obsedantním perfekcionismem, ale spíš nenucenou elegancí, s níž tu vše do sebe zapadá.
„Scéna večeře u stolu je noční můrou každého režiséra. Nikdo, opravdu nikdo je nechce režírovat,“ řekl pro server Variety filmař. Operace Black Bag obsahuje takové scény hned dvě, analogicky děj otevírají a uzavírají. Obě ozařuje teplé žluté světlo agresivně kontrastující se znepokojivým podtónem, který setkáními prostupuje. Střih následuje zběsilý rytmus rozhovorů balancujících mezi náznaky a otevřenými obviněními. Teplotu domova v prostřední části snímku střídá sterilní pracovní prostředí plné intrik a ambivalentních vztahů.
I díky technické vybroušenosti Soderbergh přetvořil banální zápletku a klasické tropy zavedeného žánru do překvapivého a zábavného filmu. Jeho Operace Black Bag funguje jako inteligentní milostné vyprávění, které je, slovy jedné z postav, „nesmírně sexy“.
Operace Black Bag. Black Bag, USA 2025, režie: Steven Soderbergh, scénář: David Koepp, kamera: Steven Soderbergh (jako Peter Andrews), střih: Steven Soderbergh (jako Mary Ann Bernard), hudba: David Holmes, hrají: Cate Blanchett, Michael Fassbender, Marisa Abela, Tom Burke, Naomie Harris ad., 94 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 3. 4. 2025)