Ať vejde ten pravý rasista / Hříšníci
Hříšníci jsou pátým celovečerním filmem režiséra a scenáristy Ryana Cooglera, který se etabloval coby autor žánrově různorodých filmů ze současnosti nebo blízké budoucnosti, jejichž leitmotivem je reflexe života a kultury Afroameričanů a dalších přehlížených etnik a komunit. Výrazně na sebe upozornil už svým debutem Poslední stanice. Drama podle skutečné události popisovalo tragický příběh Oscara Granta, mladého otce, který byl bezdůvodně zastřelen v Kalifornii tamní policií na Silvestra roku 2008. Film výrazně rezonoval na světových festivalech a odnesl si mnohá ocenění z těch nejprestižnějších, jako je Sundance nebo Cannes.
Zároveň otevřel Cooglerovi dveře k vysokorozpočtovým blockbusterům tvořeným pro Hollywood, jako bylo boxerské drama Creeda především dvojice komiksových filmů o Black Pantherovi řadících se do Marvel Cinematic Universe. Tyto filmy, které výrazně vycházely z afrofuturismu – myšlenkového proudu, který spojuje sociální situaci Afroameričanů s vědecko - fantastickými vizemi – nabourávaly konvence žánru komiksových filmů a až revolučně do něj začlenily sociálně kritický komentář o osudu černochů v postkoloniální éře. Hned první Black Panther zaznamenal nebývalý kasovní úspěch a získal sedm nominací na Oscara včetně toho nejprestižnějšího pro Nejlepší film roku a o čtyři roky později se dočkal neméně úspěšného filmového pokračování. Ve své aktuální novince se Coogler společně se svým osvědčeným týmem – dvorním hercem Michaelem B. Jordanem a švédským hudebním skladatelem Ludwigem Göranssonem– poprvé výrazně obrací do historie a čerpá z tradice tzv. black horroru.
V hororovém thrilleru se dvojčata Smoke a Stack (oba ztvárnění Michaelem B. Jordanem) vracejí do svého rodného města na americkém Jihu třicátých let 20. století, aby unikli své temné minulosti. Za peníze ukradené gangsterům si koupí od zdejšího rasistického statkáře nepoužívanou budovu bývalé pily, aby zde pro místní černošskou komunitu založili bar. Jejich bratranec Sammie, začínající kytarista, se k nim přidává navzdory odporu svého otce pastora, který jej varuje, že bluesová hudba je nadpřirozená a nebezpečná. Už během slavnostního zahájení se na večírek pokouší vetřít trojice neznámých bělochů – netrvá však dlouho a ukáže se, že nejde o obyčejné hosty, ale o upíry.
Tvůrci v příběhu zkoumají témata viny a vykoupení na pozadí rasové segregace a kulturních tradic amerického Jihu dané doby a zároveň důmyslně kombinují psychologické drama a společenskou kritiku s hororovým subžánrem black horroru. Ten často obsahuje silný sociální a politický komentář – propojuje motivy rasismu a zkušenosti afroamerické komunity s tradičními hororovými tématy a tropy. Jeho výrazný rozmach přišel už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy se začaly těšit popularitě tzv. blaxploitation filmy – snímky vznikající pod vedením afroamerických tvůrců, v nichž hlavní role ztvárňovali převážně herci tmavé pleti. Ačkoli tituly jako Blacul anebo Dr. Black, Mr. Hyde nebyly určeny výhradně afroamerickému publiku, jen zřídka oslovily širší mainstream. V posledních letech však tento žánr zažívá svou renesanci – díky novým adaptacím Candymana, ambiciózním televizním projektům jako Lovecraftova země, a především díky tvorbě Jordana Peeleho. Právě na jeho styl v Hříšnících Coogler nepřímo navazuje. Děs a napětí tu neplynou ani tak z přítomnosti upírů, ale spíše z hluboce zakořeněného strachu ze segregace, rasismu a systematického násilí ze strany většinové společnosti.
Děj filmu je záměrně zasazen do éry zákonů Jima Crowa, která byla definována posilováním mocenské dynamiky ve společnosti, jež se po skončení otroctví nově definovala. Zákony byly nejen diskriminační, ale ti, kdo je prosazovali a přijímali, často přivírali oči před útoky proti Afroameričanům a měli osobní zájem na tom, aby vyvolávali strach u této už tak zásadně ostrakizované části obyvatelstva. Tvůrci tak podprahově v průběhu filmu neustále ukazují, že největší strach nevyvolávají nadpřirozená monstra, ale většinová společnost, obzvláště pokud jste příslušníky diskriminované komunity ve světě, který vaše volání o pomoc ignoruje.
Záměrnou a trefnou autorskou volbou je zasazení upírské tematiky do prostředí segregovaného Jihu. Samotní upíři jsou totiž v rámci kinematografie často vnímáni jako fyzicky elitní rasa s nepřirozenou krásou a bledou pletí a obvykle demonstrují, jak neoddělitelně jsou s rasou propojeny pojmy statusu a společenské moci. Postavy upírů v Hříšnících více než své elegantní příbuzné z žánrově spřízněných děl, jako je Dracula nebo Interview s upírem, připomínají zrádné příslušníky sekty (dva z nich byli za života členy Ku-klux-klanu), kteří k hlavním hrdinům přicházejí primárně s nabídkou vykoupení ze světa, který je nepřijímá. Motivy donucení a kontroly jsou v rámci upírského folkloru užívány poměrně často. Hypnóza, sugesce či nutkavá manipulace patří k ustáleným narativním prostředkům, jimiž upíři v populární fikci podrobují svou kořist svojí vůli. Začlenění těchto prvků do kontextu segregovaného amerického Jihu otevírá možnost hlubší reflexe – tvůrci filmu tím naznačují, jak strach, mocenský tlak a systematická represe mohou formovat chování obětí tak, že působí jako dobrovolné. Upír zde přestává být pouze fantaskním monstrem a stává se metaforou společenských struktur, které formují vztahy dominance a podřízení.
Upíři zde výjimečně nejsou nositeli obav z morálního úpadku způsobeného sexuální touhou, což je motiv například nedávného filmu Nosferatu. Domnělé riziko pro společnost zde naopak představují mezirasové vztahy a jakékoli projevy sexuální promiskuity, které jsou v dané době navíc trestané zákonem. Potlačování sexuality představuje pro hlavní postavy trvalý a všudypřítomný tlak, jak dokládá dějová linie Stacka a jeho bývalé přítelkyně Mary. Mary, která je mulatkou, se pokusila asimilovat do většinové bílé společnosti ve snaze uniknout normám rasové segregace a diskriminace. Navzdory této racionální snaze však zůstává emocionálně spjata se svou původní komunitou, k níž ji stále poutají i silné city vůči Stackovi.
Tento vnitřní konflikt odhaluje, jak hluboce jsou otázky identity, touhy a sociálního začlenění vzájemně provázány. Ryan Coogler se svým tvůrčím týmem opět zdařile kombinuje populární motivy a tropy z rozličných žánrů (gangsterská dvojčata, femme fatale, čarodějnice, zázračně talentovaný muzikant atp.) a zasazuje je do zcela nového kontextu. Film se poměrně nečekaně hned po svém uvedení stal hitem. Vzhledem k tomu, že se jedná o originální hororový námět, který není součástí zavedené franšízy ani značky, a zároveň nese výrazný společenskokritický rozměr s téměř výhradně afroamerickým hereckým obsazením, lze tento snímek považovat za jedno z nejvýraznějších překvapení aktuální filmové sezony.
Hříšníci. Sinners, USA 2025, režie a scénář: Ryan Coogler, kamera: Autumn Durald Arkapaw, střih: Michael P. Shawver, hudba: Ludwig Göransson, hrají: Michael B. Jordan, Hailee Steinfeld, Miles Caton, Jack O'Connell, Wunmi Mosaku ad., 138 minut, distribuce: Vertical Entertainment (premiéra v ČR 17. 4. 2025)