Dítě půlnoci / David Lynch a fenomén midnight movies

Svým celovečerním debutem Mazací hlava se David Lynch koncem sedmdesátých let (byť spíše shodou okolností) zařadil do okruhu „půlnočních filmařů“. Jak tento specifický start ovlivnil jeho ranou tvorbu i další vývoj filmografie, lze nejlépe pochopit ve srovnání s dalšími výraznými osobnostmi, které vzešly z fenoménu půlnočních projekcí – především s Johnem Watersem, Georgem A. Romerem, Ralphem Bakshim a Alejandrem Jodorowským.

Co je „lynchovský“?

Přívlastek „lynchovský“ dnes slouží k popisu celé řady filmů, ale i komiksů nebo videoher. Intuitivně mu rozumíme, ale je dobré si uvědomit, že se opírá jen o několik charakteristik vyzobaných z pár konkrétních Lynchových děl. Nabízí se otázka, na kolik jeho filmů by toto označení vůbec sedělo. Lynch byl totiž ve skutečnosti mistrem v adaptování své poetiky na proměňující se podmínky, v nichž své filmy realizoval. Jeho tvorba není monolitická, ale naopak plná kariérních zlomů, které silně ovlivnily podobu jeho filmů – patří mezi ně jak komerční krach jeho výpravné sci-fi Duna (Dune, 1984), tak mimořádný úspěch televizního Městečka Twin Peaks (Twin Peaks, 1990) či pozdější zájem o prezentaci své tvorby na...