Jiné podoby filmové pravdy / Exilová animace

Animace se v posledních letech stává výrazným prostředkem pro zobrazení válečných a exilových zkušeností. Nejen jako alternativa k nemožnosti natáčet v oblastech zmítaných válkou, ale i jako svébytný jazyk, který dokáže výjimečně intimně zachytit subjektivní prožitek, trauma i neuchopitelnost vzpomínek. „Exilová animace“ skrze svou přiznanou subjektivitu otevírá jiné podoby filmové pravdivosti. Zároveň ji však formuje západní pohled na dějiny i současnost.

Skupina animovaných filmů z nedávné historie tematizuje válku, útlak a navazující zkušenost civilistů v souvislosti s děním na Blízkém východě. Filmy jako Persepolis (2007), Valčík s Bašírem (Vals Im Bashir, 2008), Živitel (The Breadwinner, 2017), Kábulské vlaštovky (Les Hirondelles de Kaboul, 2019) nebo český Moje slunce Mad (2021) ztvárňují převraty a ozbrojené konflikty, především z Afghánistánu a Íránu druhé poloviny 20. století. Těžko posoudit, zda je takové zaměření adekvátní vzhledem k rozsahu historického násilí, které se snaží reprezentovat, případně zda tyto snímky dostatečně reflektují narůstající frekvenci turbulentních změn a...