Anglická růže v carském Rusku / Anna Karenina

Režiséra Joe Wrighta doposud nejvíce proslavily jeho první dva filmy – adaptace Pýchy a předsudku podle Jane Austen z roku 2007 a o dvě léta později přepis stejnojmenné novely Iana McEwana Pokání. Kromě Keiry Knightley v hlavní roli oba snímky dále spojuje fakt, že jde o ukázkové příklady heritage cinema, tedy kinematografie národního dědictví. Tato marketingově nejúspěšnější skupina převážně britských filmů posledních dvou dekád nemůže být považována za žánrovou kategorii (na to sem spadají tak různorodé tituly jako Oscar Wilde, Čtyři svatby a jeden pohřeb nebo právě Pýcha a předsudek), avšak stabilně se zde vyskytují některé typické znaky. Vesměs máme co do činění s adaptací klasické nebo kvalitní literatury, zasazené do malebných exteriérů, důraz se klade na společenské rituály privilegovaných vrstev (plesy, svatby); to vše ve zlatavém oparu idealizované verze minulosti.

Pýcha a předsudek je kvintesenciální heritage dílo s vynikajícím obsazením hlavních i vedlejších rolí a vytříbeným filmovým stylem, které dokonale naplňující představu o „anglickosti“; podobné atributy lze připsat také Pokání. V následujících snímcích Sólista (2009) a ...