Konec světa zatím nenastal / Editorial
Protože v roce 2012 nenastal, navzdory předpovědím Mayů a kartářky Kludské, konec světa, držíte v rukou první číslo Cinepuru
roku 2013. Jako každý rok touto dobou zveřejňujeme čtenářsky zřejmě nejpopulárnější text - anketu o nejlepší film uplynulého
roku (str. 21-33). Přestože do jisté míry sdílím pocit jednoho z bývalých šéfredaktorů Cinepuru Zdeňka Holého vyjádření, v anketě, že progresivnější a inovativnější než současný film je (americká) televizní produkce, skepsi nad stavem filmového média loni zásadně zbrzdil minimálně jeden snímek, který připomněl, jak fascinující a inspirativní film může být - Holy Motors svatého filmu Leose Caraxe. Podle hlasování nejlepší film roku. Do Top 10 se dostal i český dokumentární snímek Pevnost Lukáše Kokeše a Kláry Tasovské, který se o desátou příčku dělí s Nebezpečnou metodou Davida Cronenberga či Až vyjde měsíc Wese Amdersona. Pevnost není jediný český dokument od mladých tvůrců, jenž stál loni za pozornost. Možná nastupuje nová generace, jež vnese do českého filmu tak palčivě chybějící vzrušení.
Třeba její nástup usnadní nový zákon o kinematografii přijatý na sklonku roku navzdory lehce trucovitému vetu odcházejícího
prezidenta republiky. Až do loňska se český film řídil zákonem z roku 1992. Nový zákon upravuje způsob financování kinematografie, reaguje na změny ve filmovém průmyslu v 21.století jako je digitalizace, multiplexy či nová média, zprůhledňuje státní podporu, dává větší autonomii Státnímu fondu na podporu a rozvoj kinematografie a slibuje stabilizovat finanční toky na podporu filmu. Podporu bude možné nové získat i na vývoj scénářů, jejichž kvalita je dlouhodobou slabinou tuzemského filmu. Formálně tedy začíná nová etapa v dějinách českého filmu po roce 1989. Zákon má tak i hodnotu symbolickou. Mohl by uzavřít jednu historickou etapu, již odstartoval v první polovině 90. let pro mnohé stále problematický a zfušovaní přechod z modelu státního monopolu do tržního filmového hospodářství.
Symbolické je tak do jisté míry i číslo Cinepuru, které své první téma roku s novým zákonem věnuje transformaci kinematografie a filmového průmyslu po roce 1989 ve čtyřech postkomunistických státech střední a východní Evropy — Česku, Slovensku, Polsku a Maďarsku. Smyslem souboru textů od polských, maďarských, slovenských a českých autorů je ohlédnout se za uplynulými dvaceti lety a nabídnout reprezentativní a analytický pohled na vývoj kinematografie a filmových průmysly v jednotlivých zemích, sdružených pod hlavičkou Visegrádské skupiny, jejímž cílem bylo usnadnit integraci států do Evropské unie. Přestože všechny čtyři země začínaly na stejném výchozím bodě — státním filmovém monopolu každá se ubírala trochu jinou cestou, o níž se toho u sousedů ví často až překvapivě málo.
Kvůli legislativním změnám a přechodu na nový systém financování ubyly loni přechodně peníze ve Státním fondu, což vrhlo stín nejistoty i na jiné segmenty než jen filmovou produkci třeba na kulturní časopisy, včetně Cinepuru. Uvidíme, co přinese rok 2013. Doufejme, že ne předčasný, Mayi nepředpovězený, konec. Do té doby, příjemné postapokalyptické čtení.