S ideologií v zádech vstříc širokému publiku / Nespoutaný Django
O Quentinu Tarantinovi se v souvislosti s jeho tvorbou v novém tisíciletí vžilo tvrzení, že točí filmy, jaké by chtěli sledovat hrdinové jeho raných snímků Gauneři a Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Přesnější však bude říci, že prostě točí takové filmy, jaké by v prvé řadě chtěl vidět on sám. Tarantino má fanatickou zálibu v nemainstreamových a obskurních oblastech popkultury, které povětšinou spadají do sféry braku a pocházejí ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Když s nimi ale diváci toužící kráčet v šlépějích mistrových obsesí přijdou do styku, často zjistí, že jím rozmáchle vyzdvihované kvality musejí dolovat z bažin neumětelství, bídných hereckých výkonů, dramaturgických nedotažeností či neschopnosti plně vytěžit potenciál konceptu. Právě tyto nedostatky Tarantino pro sebe i své následovníky napravuje svou tvorbou.
V jeho scénářích se nosné motivy či prvky vzorových snímků spojují s promyšlenou reflexí žánrových principů, které namísto toho, aby sklouzly do obvyklých klišé, dostávají nečekané vyústění díky podnětům ze zcela odlišných subžánrů. Například dvojdílný epos Kill Bill takto z prvků japonských samurajských filmů, hongkongských bojových snímků, ale i evropských exploatačních...