Děti nelžou, dospělí neodpouštějí / Hon

Dánský filmař Thomas Vinterberg se po letech ne úplně vydařených experimentů předloni vrátil k žánru rodinného dramatu se snímkem Submarino, který naznačil, že spoluzakladatel hnutí Dogma 95 nikterak neztratil schopnost vyprávět silné příběhy o stinných stránkách života.

Příběh vychovatele Lucase, kterého sedmiletá svěřenkyně v záchvatu jakési rané ženské ješitnosti obviní ze sexuálního zneužití, je modelovým příběhem o nespravedlivé exkomunikaci nevinného. Bez důkazů, bez výslechu, jen s pevným přesvědčením o dětské pravdomluvnosti je osaměle žijící pedagog postaven do role zvrhlíka, od nějž se znechuceně odvracejí jeho blízcí. Lucas však není pasivním trpitelem, ale zatvrzele čelí nenávisti vesnice, která se stupňuje i poté, kdy se obvinění ukazují jako pochybná. Otázka je, ve které chvíli přestává být Lucas ostrakizován za domnělé zneužití a začíná být trestán za svou vzdorovitost vůči kolektivní vůli.

V jistém smyslu jde o film à thèse, který dokumentuje zákon Jante, vytvořený dánsko-norským prozaikem Axelem Sandemosem ve třicátých letech. Zákon tvoří deset pravidel, která poukazují na vzorec chování skandinávských komunit, jež automaticky ostrakizují jedince, který se jakýmkoli způsobem vymyká. Vinou Lucase v tomto případě není...