Zdrženlivá poéma o demokracii / Lincoln

Lincolna obklopuje hned několik „mýtů“: zvěsti o nadějném oscarovém kandidátovi, lidové báchorky o jeho zdlouhavé a nudné akademičnosti, nařčení z přehnaně ikonografického zpodobení významné historické figury a nakonec chvalozpěvy vyzdvihující formální vytříbenost a nenápadnou filmařskou invenci. Poslední dva náhledy dohromady nejlépe vystihují, v čem tkví rozporuplnost snímku; současně ovšem stále představují jisté zjednodušení. Je pochopitelné, že barokně nasvícené, precizně inscenované obrazy přetvářející vzývaného státníka v mučednického světce na sebe poutají největší pozornost. Lincoln však není jen oslavným biografickým portrétem, ale stejně tak percepčně náročným filmem zamilovaným do zákonodárného procesu a parlamentního hašteření.

Od uhrančivé Lincolnovy persony je nelehké odhlédnout, zvlášť když jí Daniel Day-Lewis propůjčuje laskavou mírnost zatěžkanou odpovědností, ale také tichou, avšak silnou autoritu. Prezidenta navíc obklopuje významotvorné chiaroscuro, které jej buď halí do stínu pochybností a útrap, nebo v závěru vystavuje jeho zesnulé pokroucené tělo zářivému nebeskému jasu. Zakládat kritiku Spielbergova filmu na výtkách vůči naivní mramorizaci by ale bylo až příliš snadné a poněkud přezíravé. Skutečně určující...