Bohové a děti / Godzilla

V nové americké Godzille Garetha Edwardse se v rozdílných situacích opakuje stále tentýž motiv: vyjevené tváře různých dětí fascinovaně zírají mimo obraz. V těchto záběrech, za leccos vděčících Jurskému parku Stevena Spielberga, se snad nejlépe odráží dynamika v některých ohledech novátorského díla. Kritici se správně shodují na tom, že hlavním překvapením nové Godzilly je pro hollywoodské vyprávění nezvyklé prohození aktivní a pasivní úlohy postav a monster. Příšery v určitém okamžiku přebírají roli ústředních hybatelů děje a lidské postavy staví do pozice pasivních pozorovatelů. Godzilla i její protivníci MUTO jsou přitom chápáni jako ztělesnění majestátu přírody, která svou převahou dává člověku zakusit jeho bezmoc. V Godzille navíc gigantické obludy nepředstavují jen hrozbu, ale též jedinou možnost, jak nebezpečí odvrátit. Zatímco si v závěrečném střetu příroda vyřizuje účty sama se sebou, lidé, postavení do pozice bezmocných dětí, mohou jen fascinovaně přihlížet jejímu velkolepému dílu. Tomu odpovídá i status božstva, který je titulní příšeře v jedné scéně přiřknut a který ještě zdůrazňuje distanci nelidského a vůči lidstvu lhostejného dobrodince, kterému se bezděčně podaří člověka zachránit.

Novátorství...