Akce! / Úvod k tématu

Zabýváme-li se podobami současného akčního filmu, ocitáme se více než jindy v pokušení neustálého srovnávání nového se starým. První téma roku 2015 proto můžeme uvést příznačně s povzdechem „už to není, co bývalo“ – ať už ve smyslu nostalgie po tradičních vlastnostech, které se v rámci akčního žánru proměňují či z něj postupně mizí, nebo v duchu očekávání, jakých dalších atrakcí se v nových „akčňácích“ v porovnání s předchůdci dočkáme. Atrakce je přitom vůbec nejskloňovanějším pojmem celého tématu. Ne náhodou – vždyť přívlastek akční přímo odkazuje k diváckému potěšení ze soubojů, honiček či explozí, s nimiž se tento typ produkce standardně pojí. Zatímco v 80. a 90. letech – tedy v době pokládané za zlatou éru žánru – platily za klíčovou atrakci propracované akční scény, jejichž protagonisté se pouštěli do náročných a fyzicky obdivuhodných kousků, v novém tisíciletí nabývá atrakce poněkud odlišných podob. Poctivá choreografie ustupuje digitálním efektům nebo velmi dynamickému až nepřehlednému způsobu snímání a střihu, jež může zabraňovat plnohodnotné fascinaci z akce. Někdejší velké hvězdy žánru navíc vstupují do důchodového věku a ve filmech si dělají legraci sami ze sebe. S nostalgií po starých časech, s uznáním nových inscenačních postupů, ale především s vědomím historického kontextu přibližují jednotlivé příspěvky tématu hlavně současné akční trendy v Hollywoodu a v Asii.

Hned několik autorů se obrací k problematice inscenování akčních sekvencí. Jiří Flígl shrnuje typické stylové tendence americké mainstreamové akční tvorby posledních let, kterou nazírá skrze koncept „kinematografie chaosu“. Navazující články Michala Böhma a Marie Barešové se zaměřují na populární akční série Expendables a Rychle a zběsile. Zamýšlejí se nejen nad jejich stylovým provedením, ale i obecnějšími principy konstrukce vyprávění. Oba mimo jiné potvrzují, že dnešní akční hrdinové si už nevystačí jen s ohromující svalovou výbavou – v příbězích se prosazuje sebereflexivní ironie nebo dokonalejší motivace akce, která může až sentimentálně zdůrazňovat rodinné a morální hodnoty. Zatímco první část tématu je věnovaná americké tvorbě, druhá se soustřeďuje na vybrané kinematografie Asie a Evropy, v nichž se akční žánr rozvíjel buď izolovaněji od hollywoodských modelů, nebo naopak v přímé návaznosti na ně. Antonín Tesař odkrývá proměny komponování filmové akce na pozadí historického vývoje a tradic bojových umění. Příspěvek Miroslava Libichera představuje akční specifika
bollywoodské zábavní tvorby, jež bývá častěji spojována spíše s hudbou a tancem. Evropskou produkci zastupuje v tématu text Jana Švábenického o slavné etapě italských populárních žánrů, do kterých v 80. a 90. letech výrazně pronikaly akční prvky.