Empatie versus perverze / Coming out a Mandragora
Východoněmecký Coming out (1989) a česká Mandragora (1997) patřily k prvním filmům, které v zemích svého původu otevřeně reflektovaly společenskou situaci queer osob. Spojují je však i další paralely – kromě období vzniku také výlučnost v rámci tuzemské produkce. Oba tituly však k tematice přistupují odlišně a rozdílné je i jejich vyznění ve smyslu stereotypů spojených s queer menšinou.
Snímek Coming out režisér Heinera Carowa natočil na sklonku osmdesátých let ve státním východoněmeckém studiu DEFA a v roce 1990 za něj vyhrál Stříbrného medvěda na Berlinale. Mandragoru natočil polský režisér Wiktor Grodecki ve druhé polovině devadesátých let a v Česku měla vzhledem k tématu podobně solitérní postavení jako Coming out. Reprezentace queer sexuality byla na poli celovečerního hraného filmu v osmdesátých i devadesátých letech v zemích bývalého východního bloku sporadická. Queer postavy a narativy – pokud se vůbec objevovaly – podléhaly silné stereotypizaci. Kopírovaly celospolečenský diskurz, který sexuální minority vytlačoval na okraj, případně je zobrazoval jako zvrhlost, neslučitelnou s politicky žádoucím heteronormativním chováním.