Greenberg

Jestliže průlomový, cinefilsky vděčný snímek Noaha Baumbacha Frances Ha tu a tam recenzent či divák nazval klasikou či „kultovním“ filmem, který nezapadne, režisérovu předcházející, rovněž vztahově-psychologickou komedii Greenberg takové renomé neprovázelo, přestože (či spíše protože) jde o svým způsobem čistší a méně trendovou výpověď.

Titulním anti-hrdinou Baumbachova šestého filmu, uvedeného v roce 2010 v soutěži na Berlinale, je čtyřicátník Roger Greenberg - figura v podání Bena StilIera lákavě ambivalentní. Odráží univerzální potenciál celého snímku fungujícího vtipně jako napůl mainstreamová konverzační romantická hra i jako psychoIogicky prokreslené drama pochyb reflektující generační krizi a ,,zoufalecký" boj se sebou sa- mými. Totéž lze ostatně říci i o Baumbachově alIenovské i novovInně modeIované variaci Frances Ha, která newyorskou smršť epizod hrdinčina hledání předkládá v takřka postmoderní kombinaci lehké ,,čitelnosti" a estetizované, precizní styIizaci odkazující (nejen) černobílým filtrem k artovým, evropským tradicím. Prvek vintage kvality obrazu, na který Baumbach spolu s kameramanem Samem
Levym ve Frances vsadili, v Greenbergovi ...