Autor s tváří toho druhého / Hiroši Tešigahara

Hiroši Tešigahara se počítá mezi světoznámé japonské režiséry, ale často jen tak tak. Jeho tvorba bývá nezřídka redukována na několik málo filmů – nejslavnější Písečnou ženu (1964), nominovanou na Oscara, a další spolupráce se spisovatelem Kóbóem Abem Tvář toho druhého (1966), Past (1962) a Zničená mapa (1968). Tři vlivné západní knihy o dějinách japonské kinematografie Tešigaharu zmiňují pouze na pár stránkách, a to navíc často s lehkým despektem. Obvykle bývá vmáčknutý mezi tvůrce takzvané japonské nové vlny Šóheie Imamuru, Nagisu Óšimu a Susumua Haniho.

Donald Richie v Japanese Cinema: Film Style and National Character píše, že nejzajímavější na Tešigaharuových snímcích je práce s kamerou a střihem, protože Kóbó Abe je znatelně lepší spisovatel než scenárista. Noël Burch v jediném odstavci, který režisérovi věnoval v knize To the Distant Observer, poznamenává, že jeho snímky jsou „extravagantně elegantní, stále silněji překombinované studie psychologického symbolismu“.

Nejvstřícnější je k němu David Desser v Eros Plus Massacre: An Introduction to the Japanese New Wave Cinema, kde nicméně také upozorňuje na to, že jeho filmy se vypjatě zaobírají otázkou krize identity v moderním...