Čím je člověk v systému? / Parazit

Před jedenácti lety vyšel v čísle Cinepuru věnovaném jihokorejské kinematografii text nazvaný Kombinatorika žánrů a postav, který se pokoušel popsat neschematičnost tamních populárních filmů jejich vztažením k žánrovým vzorcům známým evropským divákům. Kasovní hity Kim Ji-woona a Pong Čun-hoa popisoval skrz to, nakolik se v Kimových dílech postavy podřizují proměnám subžánrů, respektive jak v Pongových snímcích postavy svým jednáním směřují žánry mimo tradiční koleje. Článek takto nabízel vysvětlení, v čem spočívá originalita korejských komerčních snímků v očích západních diváků.

S odstupem času a v kontextu nových titulů obou režisérů ovšem předestřený pohled vyjevuje své limity. Ač s dobrým úmyslem, text se snažil filmy vznikající v odlišném kulturním prostředí popsat skrze to, čím se podobají západním žánrovým příspěvkům. Vztahoval tedy něco cizího k tomu, co je nám dobře známé, čímž nám ono cizí sice přiblížil, ale neodhalil jeho podstatu. Obzvláště v případě Pongových filmů se tento přístup ukazuje zrádný a omezující. Kontakt s něčím cizím totiž můžeme označit za základ autorových vyprávění, která tak své postavy a přeneseně i diváky konfrontují s jejich zažitými schématy a hodnotami – ať už oním cizím elementem je otravný pes, sériový vrah,...