Z(a)tracené filmy pro děti

27. 6. 2024 / Lukáš Skupa
téma
Placený

Když se dramaturg a scenárista Ota Hofman koncem padesátých let ohlížel za vývojem domácího filmu pro děti, prohlásil, že ani Československo nebylo před rokem 1945 ušetřeno „hokynářského pojetí“ tohoto žánru. Po „probírce“ jeho historií podle něj zůstanou jen dvě díla, na která lze navazovat: Řeka (1933) Josefa Rovenského a Kluci na řece (1944) Václava Kršky a Jiřího Slavíčka. Je vcelku příznačné, že ani jeden z těchto filmů nevznikal vyloženě jako snímek určený dětem. Tehdejší filmaři nepovažovali dětské diváky za skupinu, do které by se jim vyplatilo investovat. Přesto je téma prvopočátků české kinematografie pro děti bohatší, než se může na první pohled zdát.

Jeden holoubek musí stačit

Nejstarší české filmy pro děti se v historii kinematografie poněkud ztratily – ať už v doslovném či přeneseném slova smyslu. Zatímco některé se nedochovaly, jiné bývají zatracovány jako zpackané pokusy z dřevních dob později mezinárodně proslulého žánru, případně slouží k pobavení nad neumětelstvím jejich tvůrců. Z této nepříliš početné skupiny vystupují především pohádky, jejichž skutečná úroveň vynikne lépe po boku zahraniční konkurence.

Německé pohádkové filmy, které vznikaly podle předloh bratří Grimmů nebo...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je součástí placeného předplatného Cinepur.
Přečíst si jej můžete po zakoupení předplatného nebo daného čísla časopisu.

Chci předplatné Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Film první republiky

153 / červen 2024
Více