Strategie přežití / Portrét Džafara Panahího

Režisér, disident a dědic íránské nové vlny Džafar Panahí letos poprvé po patnácti letech opustil Írán, aby v Cannes uvedl svou vítěznou novinku Drobnou nehodu, oceněnou nakonec Zlatou palmou. Účtuje v ní s režimem, který ho na dvacet let poslal do domácího vězení a na stejnou dobu mu zakázal tvořit. To ho však neodradilo a vyvinul řadu strategií, díky nimž v ilegalitě natočil pět filmů. Podobně jako kolegové Mohammad Rasúlof nebo Asghar Farhadi v nich přináší autentickou a nezkreslenou zprávu o stavu současné íránské společnosti.

Od dívek k ženám

Íránská nová vlna od konce šedesátých let minulého století reagovala na společenské změny. Do nich brutálně zasáhla v roce 1979 islámská revoluce, která zahájila islamizaci Íránu a s ní i proměnu celé společnosti. Hlavní představitelé nové vlny, režiséři Mohsen Makhmalbaf nebo Abbás Kiarostamí, tyto změny zachycovali stylizací nebo alegorií. V jejich dílech se prolíná dokument a fikce, realismus a poetičnost, filozofická hloubka s všednodenností.

S íránskou novou vlnou jsou spjaté i filmy s dětskými protagonisty, jež režim považoval za apolitické, ale tvůrci se v nich prostřednictvím jinotajů vyjadřovali ke společenské situaci Íránské islámské republiky. Dětským...