(Ne)obětovat se mateřství / Love Me Tender bolí i dodává naději
Snímek Love Me Tender, adaptace stejnojmenného provokativního auto fikčního románu francouzské spisovatelky Constance Debré, jenž vyšel i v češtině, vyhrál letošní queer festival Mezipatra. Film režisérky Anny Cazenave Cambet s charismatickou Vicky Krieps v hlavní roli je důležitým popkulturním příspěvkem do diskuse, co všechno ženy ne/musí obětovat ve jménu mateřské lásky.
Čtyřicátnice Clémence ukončila kariéru právničky, začala psát prózu, chodí pravidelně plavat a s někdejším manželem Laurentem má ve střídavé péči osmiletého syna Paula. Vše funguje hladce až do chvíle, kdy expartnerovi oznámí, že se její emoční a sexuální život zaměřil pouze na ženy. Zhrzený muž začne vymýšlet překážky, které by Clémence znemožnily kontakt se synem. Podá několik falešných udání a chlapcem začne manipulovat tak, aby matku nechtěl dál vídat. Zničená Clémence se snaží bojovat, nicméně brzy zjistí, že bojuje nejen s časem, ale i s předsudky a stereotypy. Vše ztěžuje i nepříliš funkční sociální systém.
Hladce plynoucí vyprávění prostupují úryvky z románu Clémence, v němž se zpovídá ze své situace. Film ji sleduje při každodenní rutině, jednání s úřady, návštěvách otce zápasícího se závislostí i při četných setkáních s milenkami. Setkává se s nepochopením svých životních voleb, diskriminací i útoky – od ženy jejího věku se očekává určité chování i ekonomická zajištěnost. Její časté stěhování, spolubydlení a střídání partnerek nahrávají stereotypu nezodpovědnosti a neusazenosti, kterou je ještě možné tolerovat u muže, ale nikoliv u ženy.
„Nemůžete mě chápat“
Nepříliš známá Anna Cazenave Cambet režíruje jistě a zkušeně. Z předlohy vybírá dramatické vrcholy tematizující hlavní příběhové linky – queer rodičovství, neschopnost sociálního systému garantovat matce kontakt s dítětem, boj s manipulativním mužem, milostný lesbický život i sociální postavení hlavní hrdinky (její šlechtický původ představuje pro české publikum nejobtížněji srozumitelnou část vyprávění). Lucemburská herečka Vicky Krieps (Korzet, Nit z přízraků), která je i koproducentkou snímku, uvěřitelně ztvárňuje čtyřicátnici, jíž se ze dne na den změnil svět a která se snaží zůstat pečující matkou, aniž by se ve svém životě vzdala všeho ostatního.
Mnohovrstevnatou vydařenost snímku podtrhuje hudba skladatele Maxence Dussèra, nominovaného na Oscara za muzikál Emilia Pérez. Jeho enigmatické skladby se mísí s náladou jednotlivých scén a podtrhují jejich napětí spojené s často vypjatým prožíváním postav. Minimalistické pojetí figury otce pak nechává prostor pro imaginaci, kam až je schopný ve svém jednání zajít.
Skladba Love Me Tender Elvise Presleyho z roku 1956, k níž odkazuje titul, je ikonickým zpodobněním heterosexuální lásky, v níž se muž vzletně vyznává ženě a zaklíná jejich vztah ultimátním romantickým spojením dvou srdcí. Žena a muž jako doplňující se dvojice stále představují symbolický idol většinové společnosti, z nějž se rodí děti i nukleární rodina. Lesbická orientace Clémence tak dané ideály heteronormativní společnosti narušuje a vzpírá se preferovaným společenským závazkům.
Fakt, že se protagonistka nevzdává všech ostatních vrstev svého života, neuchyluje se ke snadnému řešení návratu k muži a neobětuje se, aby mohla být se svým dítětem, odráží generační proměnu pohledu na volby, které ženy mají. Rozhodnutí Clémence více vycházejí z autenticity prožitků, potřeb a přání tak, aby nebyla redukována na matku, ale mohla vést život, po jakém touží.
Sociálně kritický snímek nicméně téma nezplošťuje, nerelativizuje ani nekašíruje. Odhodlaná a převážně vyrovnaná hrdinka několikrát ztrácí půdu pod nohama a musí se přizpůsobit situaci, aby její už tak detailně sledované chování ještě více nezdiskreditovaly možnost vídat syna. Když si najde životní partnerku, musí zvažovat i její motivace a důsledky jejích činů, které by mohly ohrozit verdikt, zda je „dost dobrá matka“. Skutečnost, že by její mateřskou roli měla ohrozit emoční a sexuální orientace dokládá, jak málo je společnost otevřená různým modelům rodičovství a jak moc moderní péče o děti a představy o mateřství svazují ruce mnohým ženám (a nakonec i mužům). Byť lze stěží očekávat nekomplikované či dokonce šťastné rozuzlení, silný závěr i tak přináší osvobození od všech tradičních a konzervativních hodnot.
Žánrové queer filmy se v současnosti snaží přijít s novými a dosud nepříliš prozkoumanými narativy. Neznamená to, že by se odkláněly od problémů, s nimiž se tato komunita potýká. Právě naopak. Love Me Tender přibírá ke queer tematice i další aspekty jako sociální exkomunikace a obviňování související s genderovou identitou. Skutečnost, že je queerness jen částí zachycovaného problému ale ukazuje, jak nesmírně důležitá pro posílení identity je.