Démoni českého léta / Dovolená v Českém ráji

Premiéra filmu Dovolená v Českém ráji spadla do sezóny, kdy domácí sociální sítě oslavují „české léto“ jako návrat k chalupářské, trampské a výletnické tradici. Druhý film Adama Kolomana Rybanského ale ukazuje, že zažité české „pohodové“ rituály se těžko naplňují ve společnosti, která si pohodu ve skutečnosti neumí užít.

První reakce na Kolomanův film jsou pozoruhodné tím, jak se nemohou shodnout na tématu, o němž Dovolená v Českém ráji pojednává. Má to být film o zpracovávání traumatu z náhodné smrtelné nehody, které jsou postavy na začátku svědky? Příběh partnerské krize? Ironická parafráze Odyssey přizpůsobená tuzemskému mikroměřítku? Všechny reflexe se nicméně shodují na tom, že marketing, který se pokouší film prodat jako komedii pro celou rodinu, je hrubě zavádějící.

Dovolená v Českém ráji je skutečně matoucí v tom, že nemá jasné stanovené těžiště, kolem kterého balancuje. Lépe řečeno, má takových těžišť několik a podle toho, které zvolíme, se pak celé dílo interpretačně vychýlí. Když jeho protagonista vyčerpaně bloudí lesem, nachází všude místo vody jen alkohol a dokonce proklíná Čechy za to, že jsou národem opilců. Samotný manžel několikrát poukazuje na vlastní vyhořelost a touhu prožít po delší době zase něco naplno. A v závěru si přečteme, že je film věnovaný české přírodě.


Ve výčtu dílčích témat by šlo pokračovat. Pokud bychom chápali film podle toho, jaké scény rámují vyprávění, šlo by o příběh o tom, jestli je, nebo není v pořádku spát pod širákem – protože debatou na tohle téma film začíná i končí. A v jistém ohledu o tom film opravdu je, protože motivy úzkostné opatrnosti, strachu, nebo naopak nezodpovědné, nebezpečné lehkovážnosti jím probublávají po celou dobu.

Otázkou je, jestli je tato epizodičnost na škodu. Lépe řečeno, v čem dává či nedává smysl. Nejvíc zarážející na toku příběhu je nejspíš to, jak brzo se z něj vytratí souvislosti s úmrtím mladého turisty z první třetiny. Snímek má v podstatě dominovou strukturu, kdy jedna událost spustí určitou reakci a ta zase rozjede další. Z bodu tři už se ale k bodu jedna obvykle nevrací. Vytváří se tím vlastně vyprávění s krátkou pamětí: postavy reagují na to, co se jim bezprostředně stalo, ale vzdálenější události pouští z hlavy. V některých filmech by to mohlo být vnímáno jako nedostatek, v případě Dovolené v Českém ráji to spíš vypadá jako vědomá strategie, která chce o postavách a světě filmu něco důležitého vyjádřit.

Rybanského film je totiž statický, co se týče vývoje postav. O ústřední dvojici manželů se nedozvíme o moc víc než, že jsou odcizení. Veškeré katarzní momenty, jimiž si hlavně mužský protagonista projde, tak nepadají na úrodnou půdu – protože tu v první řadě žádná úrodná půda není, jen frustrace a stud. Stejně prázdná a formální je i celá rodinná dovolená i kompletní časoprostor letního kempu.

Film jednoduše vytváří síť motivů, které soustředí kolem rodinné dovolené klasického střihu, ovšem zasazené v odlišné době, která si už jen poněkud křečovitě hraje na to, že je pořád bezproblémově klasická. Ústřední manželský pár se postupně staví do série více či méně prekérních až drastických situací, které ale ve výsledku jen čeří už od začátku dost kalné vody jejich společného soužití. Nic se nevyřeší, všechno jen ještě více zhořkne.


Vnímat současné Česko jako stojatou bažinu plnou obtížného hmyzu přitom není pro současnou domácí kinematografii nic neobvyklého a Rybanského filmy do této tendence spadají. Stejně jako ve svém předchozím snímku Kdyby radši hořelo i tady režisér vypráví s maximální lakoničností, jež je plná hořké ironie. Snímek je úsečný a impulzivní jak v krátkých ale permanentně nabroušených slovních výměnách mezi postavami, tak v práci s kamerou a střihem, která opět preferuje statické výjevy, jež jsou maximálně výmluvné už postavením figur v prostoru. Kameraman si libuje ve střizích in medias res. Postavy komunikují odsekáváním, vytahováním se, vzájemným hecováním či strohými výčitkami. 

U Rybanského ale tyhle vzorce chování jen nepřesvědčivě zakrývají všeobecnou rezignaci, úzkost a stud. Právě tyhle spodní vrstvy, které odhalují, že celý hrdě buranský povrch je jen performativní, je na Dovolené v Českém ráji nejdůležitější.

Součástí mýtu českého léta je i představa idylického bezčasí. Na chalupách a v kempech se toho obecně moc neděje a když, tak se to rychle vyřeší a vše se zase vrátí do „normálu“. Dovolená v Českém ráji o takových návratech do „normálu“ vlastně opakovaně vypráví. Přítelkyně mrtvého turisty odjíždí, pachatel nebezpečného výbuchu musí být dopaden, kolem událostí v kempu nesmí být příliš velký mediální humbuk. Film je ale podvratný v tom, že ukazuje onen „normál“ jako něco hluboce problematického, jako stav, v němž je téměř nesnesitelné zůstávat, ale zároveň není žádoucí z něj ani odejít.

Dovolená v Českém ráji. ČR 2026. Režie a scénář: Adam Koloman Rybanský, kamera: Matěj Piňos, střih: Adam Bláha, hrají: Tomáš Jeřábek, Magdaléna Borová, Saša Rašilov nejml., Petr Čtvrtníček, Adam Mišík ad., 90 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 30. 7. 2026)