Boj o přežití / Polský animovaný film po roce 1989
Zrodu a rozvoji fenoménu polského animovaného filmu, jenž se v minulém století etabloval díky stovkám cen na nejdůležitějších světových festivalech, rozpoznatelnému autorskému stylu či spolupráci s nejlepšími skladateli, po třicet let napomáhaly především státní dotace pro studia filmové animace, ale také cenzura, jež nad animací přivírala oči. Tento umělý stav, s nímž byli spokojeni producenti, tvůrci i vláda se po roce 1989 začal hroutit: státní dotace zamrzly a televize, která dříve financovala nebo kupovala filmy pro děti, postupně změnila strategii. Posledních dvacet let je obdobím prudkých změn v dotačních pravidlech, které bezprostředně ovlivňují podobu vznikajících snímků.
Rozklad systému
V letech 1989—2001 se hroutil starý systém a stávající studia filmové animace byla postupně restrukturalizována nebo přímo likvidována. Velká státní studia se bez prostředků na autorskou tvorbu a v podmínkách tržní ekonomiky soustředila na komerční projekty (reklamy, klipy, trailery) a filmy pro děti. V první oblasti bohužel prohrála se značně pružnějšími soukromými studii, ta druhá se bez podpory televizí ukázala ve většině případů jako nevýnosná.
