Mohou Poláci milovat Rusy? / Postkoloniální zatížení polského filmu po roce 1989

Polský vztah k Rusku vždy hrál důležitou roli v procesu utvrzování moderní polské identity, který začal v první polovině 19. století. Důsledky druhé světové války navíc postavily většinu polské kultury před dilema, zda (případně jak) fungovat v systému vzniklém ze sovětské/ruské dominance, či se rovnou postavit proti němu. Polské filmy vznikající 20 let po pádu komunismu se snaží minulost problematizovat a nepodlehnout pokušení zjednodušit ji na protiklad společenství trpících („my“) stojících proti obrazu zlotřilého nepřítele, jenž utrpení způsobuje („oni“). V této eseji se budu zabývat specifickým předmětem tohoto historického přehodnocování - sovětskou vojenskou přítomností v poválečném Polsku. Konkrétně mne zajímá filmové a v rámci filmu melodramatické ztvárnění toho, jak Poláci po pádu komunismu vnímají Sovětský svaz a Rusko.

Po pádu komunismu se polská kinematografie jistou dobu zdráhala podílet se na širším přehodnocování poválečného období, a to hned z několika důvodů. Jednak se polské publikum v dobé bezprostředně následující po roce 1989 na polské filmy nijak nehrnulo, zejména pak bojkotovalo ty, které se zabývaly společenskou situací či traumatickými zkušenostmi. Svou roli sehrál také počáteční kolaps státem podporované filmové produkce.<...