Omalovánky plné paradoxů / Futurologický kongres

Otázka identity hraje v posledních snímcích Ariho Folmana ústřední úlohu, v obou případech navíc ve spojení s vyjadřovacími možnostmi animačních technik a estetiky animovaného filmu. Ve Valčíku s Bašírem šlo o rekonstrukci minulosti, která zůstala zasuta příliš hluboko v paměti. Využití animace v rámci dokumentárního žánru se ukázalo jako mimořádně šťastný nápad. Kombinace tradičních, trojrozměrných i flashových animačních postupů utvářela v zásadě realistický prostor, do něhož zaznívaly autentické výpovědi účastníků válečného konfliktu. Kromě role paměti na pojímání sebe sama se tu nepřímo tematizovala i problematika emocionality v dokumentu.

Ve Futurologickém kongresu jde naopak o konstrukci budoucnosti. Obsáhlá metafora se opírá o nedotaženou extrapolaci současného stavu světa ve spojení se staromilskou animací. Pokud Valčík s Bašírem jedinečně využívá přechod z působivé, realistické animované polohy do závěrečného dokumentárního záběru, jehož efekt je drtivý, Futurologický kongres se vydává opačnou cestou. Herečka, která podepsala kontrakt na naskenování své osobnosti do virtuální reality, tu míří po dvaceti letech na futurologický kongres, kde vstupuje...