Konečná uprostřed cesty? / Německý film jednadvacátého století

Podobně jako v kinematografiích jiných vyspělých evropských států existuje i v současné německé kinematografii poměrně mnoho filmových tendencí a přístupů – dominantnějších či marginálnějších, navazujících na domácí tradice nebo se od nich odklánějících, inklinujících k mainstreamu, či naopak k artové produkci. I přes riziko určitého zjednodušování je ale možné pokusit se postihnout stav německého filmu především z uměleckého hlediska – konkrétně, jaké jsou jeho nejdůležitější trendy a jací filmaři a díla tyto trendy utvářejí. Současně si však při této příležitosti můžeme položit provokativní otázku, zda lze v souvislosti se současnou německou tvorbou o jakýchkoliv progresivních trendech vůbec hovořit?

Úvodem textu o stavu současného německého filmu si musíme položit otázku, kdy přesně začíná ona současnost. Jako symbolický mezník je možné určit rok 2000. Přibližně na přelomu dvacátého a jednadvacátého století lze totiž hledat kořeny politických, kulturních a mediálních změn, s nimiž kinematografie pokračovala v rozmáhající se digitalizaci či globalizaci a na něž reagovali i samotní filmaři. Podobu současného německého filmu však zároveň nejde posuzovat bez ohledu na minulost, především bez vztahu k událostem, jež se v německé kinematografii odehrály...