Hranice svědomí / Pozdní historické filmy Volkera Schlöndorffa

Ve své pozdější tvorbě se Volker Schlöndorff vrací k tématům nacismu, druhé světové války, kolektivní viny a střetu jednotlivce s dějinami. Ve filmech Netvor, Devátý den, Ticho na moři, Diplomacie a Ticho po výstřelu sleduje postavy, jejichž morální volby nelze poměřovat jednoduchými kategoriemi dobra a zla. Místo tradičních historických rekonstrukcí nabízejí tyto snímky úvahy o svědomí, odpovědnosti a síle ideálů, jež mohou člověka vést stejně snadno k odporu jako k násilí.

Proti proudu dějin

Adolf Hitler po první světové válce sliboval Němcům, že z jejich vlasti vybuduje hrdou zemi štěstí, zdraví a dostatku. Jediné, co k tomu potřebuje, je Lebensraum – dostatečný životní prostor. Volker Schlöndorff poznal cenu nacistické utopie v patnácti letech, když viděl záběry z dolnosaského koncentračního tábora Bergen-Belsen. Pohled na hromady kostnatých mrtvol v něm probudil celoživotní touhu odhalit, jak se to mohlo stát.

Schlöndorffův blízký přítel a spisovatel Günter Grass se v sedmnácti letech přidal k ozbrojeným jednotkám SS. Když se o tom na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století rozhodl promluvit, nikdo o tom nechtěl slyšet. Později by...