Hořké návraty domů / Německý antiheimatfilm

Heimatfilm patří k nejtrvanlivějším žánrům německé kinematografie, v níž má podobné postavení jako třeba western ve Spojených státech, partyzánský film v bývalé Jugoslávii nebo samurajský film v Japonsku. Z německé tvorby nikdy zcela nevymizel. Právě v éře nového německého filmu prošel svou nejradikálnější proměnou do podoby tzv. antiheimatfilmu a zároveň dosáhl uměleckého vrcholu. Jeho vývoj však stále pokračuje.

Heimat znamená v doslovném překladu vlast či domov. Jeho kulturněhistorická náplň, jež se promítla i do žánru heimatfilmu, má však podstatně hlubší význam. V 19. století plném převratných změn spjatých s průmyslovou revolucí získal tento pojem silně emocionální konotace ve vztahu k venkovu a životu jeho obyvatel. V reakci na proměny společnosti i krajiny se zrodila literární vize stabilního, prostého a nevinného světa, v němž vždy vítězí dobro. Tyto příběhy nepopisovaly skutečnost – nevycházely z reálného života sedláků, ale spíše z měšťácké iluze o něm. Stavěly na idealizované a sentimentální oslavě venkova, jenž představoval alternativu ke „zkaženému a povrchnímu“ městu.

Stejná schémata později pronikla i do heimatfilmů, na jejichž produkci se už od konce desátých let 20. století specializoval Peter Ostermayr. Za nacistického...